Dlouho byl považován za jednoho z předků ovce domácí, poslední výzkumy však ukázaly opak – vznikl zpětným zdivočením domácích ovcí, které si na velké středomořské ostrovy Korsiku a Sardinii přivedli první neolitičtí osadníci v 6.-7. tisíciletí př. n. l.
Je pro něho typická nízká postava se silnějším krkem a krátkou hlavou, na které samci nosí mohutné, srpovitě zahnuté rohy o délce 50-90 cm. Podle počtu přírůstků na rozích lze přibližně určovat stáří zvířat, ale neplatí jednoduchá rovnice jeden vrub = 1 rok. Samice mají růžky jen krátké, nebo častěji jsou úplně bez nich. Letní krátká srst je rezavohnědá s tmavším odstínem na nohách a na hřbetě, v zimě zhoustne a stává se hnědočernou až černou s bílou kresbou na hlavě a žlutobílým spodkem těla. U samců se objevují i velké světlé skvrny na bocích (tzv. sedlo).
Rozšíření Z původní oblasti výskytu ve Středomoří se s přispěním člověka dostal do různých končin světa. Od 18. století byl úspěšně vysazován nejen v mnoha zemích Evropy (zejména Německo, Francie, Rakousko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko), ale i v jihozápadní Asii, Americe, na Havaji i dalších ostrovech.
Uvádí se, že v Čechách byl poprvé chován v 50. letech 19. století v oboře u Hluboké nad Vltavou, kam byl dovezen z oborového chovu poblíž Vídně. Nicméně některé zprávy naznačují, že se u nás mohl objevit i dříve (už koncem 18. století). Každopádně u nás nalezl u nás dobré životní podmínky a je úspěšně chován nadále nejen v oborách, ale i ve volnosti. Současný výskyt je ostrůvkovitě rozložený po celém území, největší početnosti dosahuje v severozápadních, západních a místy i v jižních Čechách, v Orlických horách a Hrubém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině, severní Moravě a ve Slezsku.